Císař - Čchin Š'-chuang-ti

Čchin Š'-chuang-ti se narodil v Chan-tanu v pozdním období státu Východní Čou. Podle legendy zde byl jeho otec, princ státu Čchin, držen jako rukojmí až do doby než bohatý kupec Lü Pu-wej zajistil jejich návrat. Princ totiž zahořel láskou k jeho překrásné těhotné ženě a Lü Pu-wej neochotně souhlasil s jeho žádostí o ni jen proto, že by se tak jeho vlastní syn stal dědicem trůnu. Jakmile se princ pod jménem Čuang Siang stal králem království Čchin, učinil z kupce svého předsedu vlády a ten měl následujících deset let největší moc ve státě.

Po smrti Čuang Sianga se jeho syn, nebo přesněji řečeno syn Lü Pu-weje, stal vládcem království. Ve 22 letech poté i převzal vládu. Jakmile se v dospělosti dozvěděl, že se jeho matka dopustila s otcem Lü Pu-wejem odporných nemravností, dal svou matku uvést do vězení a svého otce vyloučil z úřadu a poslal jej pryč. Lü Pu-wej se ze zklamání ze synovy pomsty otrávil.

První císař - "Š'-chuang-tia" z dynastie Čchin

Válečné období

S pomocí moudrých mužů Čeng provedl celou řadu reforem zemědělství a armády a podařilo se mu potlačit vnitřní povstání. Království Čchin tak v porovnání s ostatními šesti královstvími velmi prosperovalo a Jing-čeng se tedy mohl odvážit bojovat s ostatními státy a provést sjednocení země. Během pouhých deseti let se mu podařilo všechny podrobit. V Číně tím bylo ukončeno velmi dlouhé období chaosu. V roce 221 př. n. l. byla země poprvé v historii sjednocena pod vládou jediného panovníka. Čeng si dal titul Š'-chuang-ti (pinyin: shǐ huángdì Š 'znamená první, čili První císař) domnívaje se, že jeho úspěchy převyšují předchozí panovníky, kteří vládli s titulem wang (pinyin: wáng – „král“) a tímto se od nich chtěl odlišit. Odvolával se přitom na vládu legendárních Tří Vznešených (sānhuáng) a Pěti Vladařů (wǔdì), z jejichž titulů složil titul vlastní .

 Reorganizace země

Po dobytí nových území začal Čeng provádět nezbytné reformy k reorganizaci své nové říše. Zřídil 36 prefektur, jež dále rozdělil na okresy, a podřídil je úředníkům a vojákům, kteří byli zodpovědní přímo jemu. Vybudoval řadu silničních spojení z hlavního města Sien-Jang do bývalých států Jen, Čchi, Wu a Čchu. Velmi důležitá je jeho reforma písma, díky níž se od té doby v celé Číně používá jen jediná soustava znaků a prakticky neexistují regionální odlišnosti. Stejně důležité byly i jeho reformy vah a mír a kodifikace práva. Mimo to reformy velmi napomohly rozvoji hospodářství a kulturní výměně tohoto období. Pro zajištění severní hranice byly tisíce otroků a zločinců posláni vybudovat obrannou zeď, dnes známou Velkou čínskou zeď.

 Upevňování moci

V roce 213 př. n. l. se císař Š'-chuang-ti rozhodl utišit kritiku své vlády, zničit dějiny a nechal proto spálit všechny knihy v říši a popravit učence (i s rodinami), kteří se odvážili vystoupit proti jeho autokratické vládě. Tento čin má dnes za následek, že jsou zničeny všechny historické záznamy z období před státem Čchin. Následující rok nechal císař zazdít zaživa na 460 konfuciánských učenců.

Š'-chuang-ti panoval v zájmu upevnění své moci silně autokraticky. Zavedl tvrdé postihy a přísné tresty a uvalil na obyvatelstvo velmi vysoké daně. Utrpení obyvatelstva bylo dále prodlužováno neustále se vlekoucími válkami. Císař si také nechal vystavět přehnaně nákladný palác a hrob, což spolu s jeho pěti velkými cestami po říši a stavbou Velké čínské zdi zemi silně zadlužilo a způsobilo velké strádání poddaných. Toto jistě přispělo ke hněvu obyvatelstva vůči panovníkovi a následnému pádu dynastie Čchin.

Despotický zakladatel terakotové armády

Navzdory obrovskému a precedentnímu přínosu k rozvoji Čínské říše a historie byl První císař, sjednotitel říše, strašným tyranem. Jeho despotická a barbarská vláda rychle přivedla nově stvořenou dynastii do záhuby.

Za jeho vlády se vykonávaly velmi nelidské popravy, například přeseknutí v pase pohřbení za živa, rozsekání na malé kousky, utopení, roztrhání za použití pěti koňských vozů, uvaření ve vařící vodě aj. Dále se praktikovalo mučení, tresty na svobodě, vyhnanství a nucené práce nejrůznějšího druhu. Výjimkou nebylo ani pálení knih a pohřbívání přívrženců konfucianismu za živa.

Jeho honba za věčností života se postupem času stávala absurdním. Podle jednoho mága z císařova okolí se panovník obával, že se stane obětí zlých duchů. Z toho důvodu bylo místo císaře vždy tajné a jakýkoli příslušník císařského paláce, který tento příkaz mlčenlivosti porušil, byl popraven. I přes veškerou snahu zemřel panovník v padesáti letech – absurdně po požití léku na nesmrtelnost.

Pohřeb Prvního císaře Čchin ŠˇChaung-ti (vládl v letech 221 – 210 př. N. l.) ztělesnil čínskou praxi vytvořit duplikát živých v podzemní rezidenci, v níž by zesnulý mohl žít na věky. Posedlost císaře po otázkách smrti a posmrtného života dala základ k postavení hrobky na hoře Li, jež byla po dokončení 115,5 m vysoká a její základna měřila 485 x 515 m, severovýchodně od města Xi´an, do níž se však dosud nikdo důmyslnému zabezpečovacímu zařízení nikomu nepodařilo proniknout. Spočinul tam s armádou vojáků, kteří ho měli strážit na jeho posmrtné pouti.

 Smrt

Mocný císař věřil tomu, že by se mohl stát nesmrtelným a pátral proto po prostředku, jak se nesmrtelnosti domoci. Když mu během jeho cesty po Říši nabídla v roce 210 př. n. l. skupina lékařů lék k nesmrtelnosti obsahující malé množství rtuti, lačně jej požil a po jejím strávení na následky otravy zemřel. Po rozšíření zprávy o jeho smrti se vlády chopil jeho druhý syn Chu Chaj (vládl pod jménem Er-š'-chuang-ti). Chu-chaj ale zanedbával své vladařské postavení a nechal za sebe vládnout eunucha Čao-Kao. Několik let nato v zemi vypuklo povstání, k němuž se okamžitě připojilo obrovské množství lidí nespokojených s tyranií obou císařů. Dynastie Čchin byla roku 206 př. n. l. svržena a později vystřídána dynastií Chan.

Jeho honba za věčností života se postupem času stávala absurdním. Podle jednoho mága z císařova okolí se panovník obával, že se stane obětí zlých duchů. Z toho důvodu bylo místo císaře vždy tajné a jakýkoli příslušník císařského paláce, který tento příkaz mlčenlivosti porušil, byl popraven. I přes veškerou snahu zemřel panovník v padesáti letech – absurdně po požití léku na nesmrtelnost.

Pohřeb Prvního císaře Čchin ŠˇChaung-ti (vládl v letech 221 – 210 př. N. l.) ztělesnil čínskou praxi vytvořit duplikát živých v podzemní rezidenci, v níž by zesnulý mohl žít na věky. Posedlost císaře po otázkách smrti a posmrtného života dala základ k postavení hrobky na hoře Li, jež byla po dokončení 115,5 m vysoká a její základna měřila 485 x 515 m, severovýchodně od města Xi´an, do níž se však dosud nikdo důmyslnému zabezpečovacímu zařízení nikomu nepodařilo proniknout. Spočinul tam s armádou vojáků, kteří ho měli strážit na jeho posmrtné pouti.

Význam hrobek a pohřbívání

Hrobky jsou nejstarší známou formou architekturou a nacházíme v nich některé dávno zaniklé prvky umění. Zdá se, že hlavní funkcí architekta i umělce bylo zajistit potřeby zesnulých. Zakládalo se to na téměř všeobecné víře, že mrtví existuje po smrti v nějaké oblasti nebo dimenzi dál a že mezi mrtvými a živými je možná komunikace a vzájemná podpora. Mnoho pohřební architektury zdůrazňuje podporu, kterou budou mrtví potřebovat od tohoto světa. V mnoha středověkých civilizacích bývaly příbytky zesnulých nádhernější,  než příbytky živých, které se stavěli z hlíny a slámy.